Biofarma Sasov
Jedna z nejznámějších ekofarem v Česku. Na stráních Vysočiny tu hospodaří rodina Sklenářových, jejichž masné výrobky (biouherák, trhaná paštika, dršťková polévka…) několikrát získaly cenu Česká biopotravina roku. Na zdejších pastvinách se procházejí masná plemena skotu, v zahradě dozrává zelenina a bioplynová stanice vyrábí pro farmu zelenou elektřinu. Nás ale v tuto chvíli nejvíce zajímá zdejší unikát – přeštická černostrakatá prasata ve volných chovech.
Toto původní české plemeno chovají na farmě z několika důvodů. „Jednak se nám líbí, je to fotogenické prase, jednak se snažíme zachovat genofond,” vysvětluje manažer ekofarmy Jiří Pykal. Ještě za socialismu totiž Češi nahradili tohle prase výkonnějšími hybridy – plemeny, které dokážou za šest měsíců přibrat i sto kilo. „Je to čistá bílkovina, u masa se ale chuť drží v tuku. Rychle prodat, rychle zpeněžit, to není naše cesta. My razíme myšlenku jíst masa méně, ale kvalitního.“
Těmto kritériím vyhovuje právě původní západočeské plemeno přeštíků – jejich maso je prorostlejší a přirozeně tučnější, tedy plné chuti. A Sasovští jsou přesvědčeni o tom, že k této chuti zásadně přispívá i to, jak se zvířata krmí a jak žijí.
Zvířata tu chovají v rodinných skupinách – jeden kanec, pět až šest prasnic a jejich mláďata. Prasata se prohánějí pod širým nebem, ze země si vyrývají kořínky a hmyz a k tomu mají k dispozici zelené krmení a ekologicky pěstované obilí.
“Rodinné skupiny mají spoustu výhod – zvířata netrpí samotou, nedochází mezi nimi ke konfliktům ani k projevům agresivity,” pochvaluje si Jiří Pykal. Jelikož jsou zvířata stále pohromadě a mají přístup na čerstvý vzduch, fungují zde přirozené životní pochody jako v přírodě, zvířata jsou maximálně otužilá a odolná vůči chorobám a obejdou se bez zbytečného očkování, léků a antibiotik.
| Chov prasat ve velkochovech neumožňuje těmto zvířatům jejich přirozené chování. Nemají možnost rýt v zemi a bahnit se, mají nedostatek pohybu a trpí nudou, což vede k agresivitě a kanibalismu. Prasnice nemohou budovat hnízdo pro mladé před porodem a močí a kálí přímo na místo určené k odpočinku. Zvířata jsou ve stresu a trpí mnoha zdravotními problémy. |
V Sasově selata odstavují až ve třech měsících (nikoli po měsíci jako v konvenčních chovech) a pohromadě žijí až do svých sedmi měsíců, kdy jdou na porážku. “Při všech přesunech v rámci farmy chodí prasata po svých a nejsou stresována převozy dopravními prostředky, a to včetně poslední cesty,” zdůrazňuje majitel farmy Josef Sklenář. Stejně jako na Babinách i tady vybudovali ekojatka přímo na farmě, aby zvířatům zajistili ty nejlepší podmínky jak za života, tak i na jeho konci.
Více o rodinkovém chovu si můžete přečíst také v tomto článku.